diablo: 5x kolem Santiniho

Vinohradské Šlapky Diskuze Stránky Akce
Cyklodikuze Honzova fotogalerie
DOMOVKÉ STRÁNKY AKCE Fotogalerie
Popravdě, kdyby nebylo soustavného tlaku Kolíkáče, Quita, k nimž se přidala ještě Míša, a mého neuváženého návrhu, že pojedeme společně, asi bych v hustém dešti a zimě ráno do auta nenasedl. Ale stalo se....
Samozřejmě, že jsem byl nadšen z přítomnosti Šlapek (Foto 9), před startem, na startu i během závodu, kdy se k nám dotáhli RiC s Kolíkáčem a vypadalo to, že bychom mohli skupinu režírovat...

Co však musím zmínit obzvláště je zážitek, který mi připravil jezdec s číslem 8 v dresu týmu ETAPE, JAN Brychta. Nejprve jsme se sjeli, poté, co mi po naivním spurtu o druhé místo na vrchařské prémii (foto 1) a došlo v následujících magneťácích, ve tříčlenné skupince (ještě s jezdcem v modrém s číslem 61.) Byl jsem docela prošitej, takže jsem se do tahání moc nehnal. Honzík (to má napsáno na kole) byl nejaktivnější, ale nesnažil se ujet, ale docela přátelsky nás srovnal, až jsme rozjeli fajn kolotoč. Přesto, že můj příspěvek byl minimální, bral to s nadhledem. Tak jsme sjeli několik dalších borců (foto 2). Během magneťáků v druhém kole se na nás dotáhla skupina s Kolíkáčem a RiCem a tak nás hned bylo na střídání víc.
Na začátku třetího kola měl RiC defekt :-(.
Kolem vrchařské prémie však znovu přišla chvíle pro jezdce s 8smičkami na zádech. Začal to Honzík s 8smičkou. Zrychlil před vrcholem. Nikdo nic. Tak opatrně zrychlil ještě jezdec 80kou na zádech (pav el diablo - vinošlapky :-) ). Před vrcholem jsem si ho pak dospurtoval. Nadějně za mnou v tu chvíli byl Kolíkáč - st.č. 55. (Foto 3) Jak jsem ale řekl, tohle byla chvíle jenom pro 8smičky. Takže do magneťáku najížděla naše dvojice odtržená. Honzík mi nechal vydechnout, ale ne moc. Díky tomu jsme náskok pomalu zvyšovali. Poté jsme vzorně spolupracovali. Bylo zřejmé, kdo tahá víc a je lepším jezdcem, ale nebyl tam ani náznak nástupu, či taktizování. Jeli jsme jako jeden muž. Pronásledovatelé byli z dohledu. Přichází cedule Křtiny. Je to jasný máme to. Honzík mi podává ruku, že jsme to zvládli. Neuvěřitelná pocta od takového borce! Nezmůžu se ani na pořádný děkuju a je mi krásně jak nikdy. Přichází poslední stoupání. Už nespěchám, řadím nejmenší dopředu a něco hodně velkého dozadu a jedu nahoru. Honza přede mnou jede pěkně svižně (Foto 4), na(ne)štěstí má dost těžký převody, takže v závěru začíná mít dost a trojtác ukazuje svoji hodnotu, až je mi hanba. On mi však nadšeně gratuluje. Honzíku, DÍKY MOC.

P.S. Při pohledu do výsledkové listiny zjišťuji, že jsme oba dosáhli ve svých kategoriích na bednu, no prostě HAPPY END :-))


Foto 1: 1. kolo - naivní spurt o druhé místo na vrchřské prémii	Foto 2: Skupina ve druhém kole.	Foto 3: Rozhodující okamžik ve druném kole. Tady to vypadalo, že by jsme mohli odjet i s Kolíkáčem.

Foto 4: Závěrečné stoupání	Foto 5: A je to	Foto 6: Parťáci z úniku

Foto 7: Tak jaký to bylo?	Foto 8: Podium	Foto 9: Šlapky na startu